Dlouho jsem to nevydžela a La Pavoni vyměnila za Musicu. Je to profesionální kávovar, akorát v menším provedení. Má stejnou páku (portafileter), jako profi kávovary. Tryska na šlehání mléka je neuvěřitelně silná a rychlá.

Práce s Musicou je velmi jednoduchá. Můžete si vybrat ze dvou variant – se zásobníkem na vodu, nebo Musicu s přímých připojením na vodu. Volila jsem druhou variantu a o vodu se nemusím starat. Samozřejmě mám kávovar napojený na filtr Brita.

Kávovar není nejlevnější, ale investice se rozhodně vyplatí. V ČR koupíte Musicu za 37.500,- bez dph. V případě zájmu o kávovar mě kontaktujte na mailu petra.vesela@kavovekurzy.cz

 Krásné video od Nuova Simonelli

Skvělá Kniha o kávě autorky Petry Veselé vyhrála za Českou republiku v prestižní celosvětové soutěži GOURMAND WORLD COOKBOOK AWARDS 2011 v kategorii Single Subject, tedy kuchařka na jedno téma. Kniha postupuje do finálového klání a my pevně doufáme, že právě ta naše, „smartpressí“, získá titul Best in the World. Slavnostní vyhlášení proběhne 6. března v prostorách historického divadla v Paříži.

Kniha o kávě, kterou vydalo v roce 2010 nakladatelství Smart Press slaví nevídané úspěchy. A to evidentně nejen u svých čtenářů (dotisk knihy se dělal v několikatisícovém nákladu již po půl roce!), ale také u profesionálů, jež hodnotí celkové kvality knížek na celosvětové úrovni. Kniha o kávě porazila všechny své české, na jídlo a pití zaměřené, konkurentky a jde hrdě dál (jak jsme na ni hrdí!).

Grafická podoba, fotografie i text naší „kávenky“ je zcela nadčasový, kdo knížku držel v ruce, bude jistě souhlasit. My se společně s autorkou i z prozatímního úspěchu v soutěži GOURMAND WORLD COOKBOOKS AWARDS 2011 velmi radujeme a byli bychom moc rádi, kdyby se s námi mohli radovat i vaši čtenáři.

Kontakt pro média:

Andrea Pitková, pitkova@smartpress.cz

775 265 335

Tisková zpráva

Nejlepší káva v České republice je ta na papíře!

Praha 16.1.2012

Pokud patříte mezi kávové nadšence, pěstování kávovníků by měla být skoro samozřejmost. Kávovníky jsou krásné a nenáročné rostliny, které můžete pěstovat i doma. V bytě máte většinou perfektní podmínky.

Na plantážích rostou kávovníky v prostředí, kde je stabilní teplota, tak jako u vás doma. Ideální teplota pro kávovníky se pohybuje mezi 20 – 30°C.

Z výletu v Columbii jsem si přivezla pár zelených zrnek v pergamenu. Pergamen je slupka – obal, ve kterém je zrnko schované a chráněné. Zrnka jsem se rozhodla zasadit a vypěstovat si tak vlastní kávovníky.

V Columbii kříží různé odrůdy kávovníků, nejčastěji Caturru a Catuai. Po dlouhém výzkumu vyšlechtili odrůdu Castillo, kterou nyní používá velké množství kolumbijských farmářů. Více informací o této odrůdě najdete zde: www.cafedecolombia.com

Po zkušenostech z Columbie jsem vysadila kávovníky stejně, jako je sázejí na plantážích. Zrna v pergamenu jsem rozmístila pravidelně do květináče s pískem a potom překryla vrstvou písku.

A pak jsem kávovníky zalívala a čekala a čekala… Těm mým to trvalo více než 6 týdnů, už jsem to málem vzdala. Po šesti týdnech se začala zrna klubat pomalinku na povrch.

Zhruba za 10 dní již vyklíčila všechna zrnka a vyrostla do výšky asi 4 cm. Je krásné mít květináč plný zrnek na stonku, vypadá to legračně.

Za dalších 14 dní, kdy kávovník pravidelně zalíváte (vody nesmí být moc), začnou praskat první zrnka. Uvnitř jsou schované dva zelené lístky.

Za měsíc na to jsem měla květináč úplně zelený.

Po 4 měsících od zasazení začínají mít malé kávovníky druhé patro lístků. Kávovníky se mi už ani nevešly do jednoho květináče, takže jsem je přesadila a písek nahradila zeminou.

Kávovníky začnou po několika letech kvést a můžete sklízet své vlastní plody. Máte doma již větší kávovník?

Ještě jedna rada na konec. Kávovníky nesnáší mráz a ostré slunce. Pokud jedinkrát přejdou mrazem, umírají. Naopak slunce jim může spálit listy.

Držím palce i vám s pěstováním kávovníků!

Díky sdružení Café de Colombia (s Juanem Valdézem v logu:))dostali všichni soutěžící a jejich doprovod možnost vyjet do nádherných koutů Kolumbie.

Výlet začal již ve 4:00 hodiny ráno místního času. Po mírném kolumbijském chaosu jsme dostali do rukou letenky a mohli vyrazit na plánovaný výlet.

Ze zaprášené, špinavé Bogoty následoval přesun letadlem do oblasti Perreira. Už z letadla jsme viděli, jak se nám krajina mění před očima. Nádherně zelená a šťavnatá krajina mě uchvátila na první pohled. Přes pracovní vytížení jsem doma ani moc nestíhala postřehnout jaro a po dlouhé zimě mi ta krásná zelená barva přírody přišla neuvěřitelná. Teplota v Bogotě obvykle bývá okolo 20°C, na plantážích o deset víc. Nezvyklá pro nás bylo ohromná vlhkost vzduchu.

Teréním autobusem, který toho myslím už hodně zažil, jsme z města Pereira přejeli do laboratoří Cenicafé. Kopcovatá krajina je posetá různorodou faunou a florou. Často narazíte na vysoké zvláštní stromy. Až později nám řekli, že je to tzv. Americký bambus. Tam, kde roste tento bambus se dobře daří i ostatním rostlinám. Bambus v sobě drží po dešti spoustu vody a postupně ji uvolňuje. Má tedy zásobu vody i do teplých dní. Kromě bambusu rostou všude kávovníky a banánovníky. Nedočkavě jsem sledovala každou plantáž po cestě a nemohla jsem se dočkat, až na nějaké zastavíme. Dočkala jsem se až později.

Laboratoře Cenicafé mimo jiné vyvíjí nové variety kávovníků, ale zkoumají také choroby a škůdce, které tyto rostlinky napadají. Díky moderním metodám šlechtí nové a odolnější odrůdy. Největší problémy mají kolumbijští farmáři s plísní listů a také s broučkem, který napadá kávové třešně. Nenápadně vleze dovnitř plodu, kde naklade larvy a narušuje kávová zrna .

Po obědě přešla naše skupina do spodní části Cenicafé, kde pěstují všechny možné druhy kávovníků. Caturu, bourbon, catui, liberiku, castilo… jako úplní kávoví paparazzi jsme fotili jeden kávovník za druhým. Některé z nich dokonce kvetly, některé měly i zelené a červené zralé plody. Květy tak nádherně voněly, výrazně připomínaly vůni jasmínu.

Poté nás čekal opět další přesun. Cestou jsem sledovala nádhernou krajinu a malé vesničky a města. Kolumbie je velmi chudá země, alespoň z toho pohledu, který jsem měla já. Většina kolumbijců má malé, polorozpadlé domečky, bez omítky a jakékoliv fasády. Některé vesnice působí až depresivně. Nemají okno, na kterém by nebyla mříž. Mříže mají úplně všude. Také nás hodně lidí před cestou varovalo, abychom si na své věci dávali pozor. Nenosili na sobě drahé věci, netelefonovali na ulici… Náš autobus dokonce doprovázela ozbrojená eskorta s kulomety. Vojáky a policii potkáte na každém rohu, i v maličkých vesnicích. V tomto ohledu jsem měla z Kolumbie smíšené pocity, na druhou stranu příroda mě tam naprosto uchvátila. Klidně bych vyrazila na několik dní jen tak na výlet skrz všechny ty kopečky poseté kávovníky, objevovat krásné ptáky a barevné rostliny.

Večer dostaly všechny naše skupiny pozvání na večeři do kávového parku. Ubytovali nás v luxusním hotelu Las Camelias. Ani se mi nechtělo věřit, že takové místo tam uprostřed džungle existuje. Kávový park Juana Valdéze je nejspíše velmi turistická záležitost. My jsme ho viděli jen za tmy, kdy nám v místním divadle předvedli tradiční kolumbijské tance. Poté nás lidé z kávového sdružení pozvali na moc dobrou večeři. Užili jsme si různé druhy masa, různé druhy pečených brambor a hlavně užasně chutné ovoce a zeleninu. Není nad právě utržený banán, nebo avokádo. Chutnají tam úplně jinak.

Druhý den nás čekal výlet přímo na plantáže, takže jsme ani nemohli dospat. Odvezli nás do města Buena Vista, vysoko v horách. Každá skupina dostala jeep a rozvezli nás na různé farmy.

Naší skupinu na Fincu La Tesalia. Farma byla jen maličká, na vysokém kopci. Kávovníky pěstuje místní farmář v podrostu banánovníků. Pěstovali tam druh kávy Castilo, kterou vyvinuli vědci v Cenicafé. Měli akorát po sklizni, přesto jsme našli i zralé kávové třešně. Po zajímavém výkladu přišlo na řadu sázení kávovníků. Všichni jsme si mohli zasadit svůj vlastní kávovník:)

Dále jsme navštívili plantáž San Alberto. Kávovníky tam zrovna kvetly. Voněly ale úplně jinak, než kávovníky z předešlého dne. Nad plantáží mají nádhernou kavárničku, kde pro nás připravili všechny možné kávy v chemexu, dripu, french presu… neodolala jsem a po několika dnech jsem tam asi jako jediná popíjela cappuccino. Seděla jsem na terase a vychutnávala si pohled na město a plantáže. Kávovníky byly úplně všude. Na této plantáži měli kávovníky staré asi 6-7 let. Byly vyšší, než já.

Na dalším úžasném místě nám ukázali zpracování kávy a její pěstování od semínka. Téměř všechny farmy využívají mokrý způsob zpracování. Nasbírané třešně zbaví slupky. Zrna namáčí několik hodin ve vodě, aby se zbavila lepivého a sladkého obalu. Poté kávu suší na slunci, zde nám ukazovali sušení na afrických postelích. Zrnka kávy na sobě mají ještě pergamenovou vrstvu. V průběhu sušení je důležité pravidelné prohrabávání, aby zrna uschla rovnoměrně a nezačala plesnivět.

Další zastávka následovala v laboratoři, kde probíhal tasting. Dostali jsme možost ochutnat různé kolumbijské kávy. Také nám ukázali kávy s různými defekty.

Oba dva dny utekly jako voda, měli jsme před sebou Mistrovství světa. Poprvé v zemi, která pěstuje a vyváží kávu.

Výlet na plantáže byl nádherný a nejradši bych takto cestovala celý týden. Snad se mi podařilo tu atmosféru přenést trochu i na vás. Nemohu se dočkat další příležitosti vyjet na plantáž, pokud se taková objeví.

Pokud chcete kvalitní stroj, navštivte specializovanou prodejnu s kávovary a kávou. V obchodním domě moc dobré technologie nepořídíte.

Nechte si vybraný kávovar ukázat a pokud možno si ho vyzkoušejte.

Celkově dávám přednost kávovarům, které nemají vestavěný mlýnek. I když existují i takové, které jsou kvalitní a snadné na obsluhu.

Chtěla bych se dnes zaměřit na kávovar, který mám sama doma. Postupně jsem se ke kávě propila a nyní si život bez ní nedokážu představit. Volba kávovaru pro mě byla jasná. Miluji staré stroje, jako je Faema E61 a ostatní. Zároveň doma nemám tolik místa na velký kávovar, ani nechci platit velké účty za elektriku. Proto jsem zvolila kávovar La Pavoni, v té nejzákladnější verzi. Tento kávovar funguje na principu pístového čerpadla, kdy stlačením páky vytváříte potřebný tlak. Takové kávovary se vyráběly a používaly dlouho před slavnou Faemou E61. Dodnes se s nimi můžete v pár kavárnách setkat, hlavně v zahraničí.

Připravíte na něm skvělé espresso a navíc má i tryskou, kterou našleháte pěnu na cappcuccino srovnatelnou s pěnou v kavárně. Navíc je to nádherný stroj s historií. Mačkat tlačítka by mě opravdu nebavilo…

Volba mlýnku byla jasná ještě víc Mahlkönig Vario home snadno nastavíte, pracuje na principu grind on demand a nezabere tolik místa. Snadno ho nastavíte na různé hrubosti mletí, pokud si připravuje i jinou kávu, než espresso.

Postup:

Do mlýnku sypu jen tolik kávy, kolik spotřebuji. Používám čerstvě praženou výběrovou kávu, pro práci na La Pavoni je to obzvláště důležité.

(Používám různé druhy kávy, tentokrát Has been coffee, odrůda: Ethiopia ogawa, zpracování: natural, cup profile: Blueberry, blackberry, dark fruit).

Mlýnek mám nastavený na jemné mletí a upravuji ho vždy po prvních dvou připravených kávách.

Kávovar naplním filrtovanou vodou, uzavřu a zapnu. Do 15 minut je nahřátý.

Do nahřáté páky umelu čerstvě praženou kávu. Používám trochu větší dávku, protože pak chuť jednodruhových káv více vynikne. Upresuji tamperem a nasadím do kávovaru. Pod páku dám nahřáté šálky a zvednu páku nahoru. Počkám několik vteřin a poté pomalu stlačuji páku směrem dolů. Začne vytékat espresso. První dvě kávy nejsou úplně tak dobré, proto používám až ty další. Stejně postupuji i v kavárně. První kávu z kávovaru nikdy nedostane zákazník.

Tryska na šlehání mléka je relativně hodně slabá, ale při správném náklonu našleháte krásnou pěnu. Použijte malou Motta konvičku, naplňte ji mlékem do poloviny. Mléko je nejlepší plnotučné a vychlazené. Nejlépe našleháte pěnu, pokud vložíte trysku do zobáčku konvičky, jako to vidíte na fotce. Pomalu klesejte při šlehání konvičkou směrem dolů.

Ve městě zelené kávy sídlí německá společnost Mahlkönig, která vyrábí od roku 1924 mlýnky na kávu. Postupem času vyvinuli vysoce vyspělou technologii, kterou využívají baristé po celém světě.

Mlýnky Mahlkönig vám dávkují čerstvě namletou kávu přímo do páky, což je ta nejlepší možnost. U klasických mlýnků s dávkovačem káva ztrácí kvalitu již během chvíle.

Mahlkönig také patří k hlavním sponzorům soutěže WBC, pro kterou vytvořili speciální limitovanou edici Varia K30. Kdo by nechtěl mít ve své kavárně takové Vario K30?

Každý mlýnek vyrábí v malé továrně ručně tady jsem si pro vás připravila malou fotoreportáž přímo z výroby.

Na obrázku vidíte téměř hotové Varia home, které putují do sekce, kde u každého mlýnku kontrolují kvalitu mletí. Pokud si chcete koupit domů kvalitní mlýnek na kávu, kde jednoduše nastavíte různé hrubosti mletí, Vario home je tou nejlepší volbou.

ProM mlýnky jsou určené pro snadné nastavení různých hrubostí mletí kávy, pro různé přípravy. Tento mlýnek je více profesionální, než Vario home.

Z těchto tyčí vyrábí v továrně mlýnské kameny.

Nařežou je na malé kousky, které vypadají jako puky na lední hokej.

Jak fungují mlýnky Mahlkonig? Podívejte se na video s mistrem světa Mikem Phillipsem: