Kávové kurzy

Kávová cesta do Kolumbie

Publikováno 18.6. 2011 v kategorii: Nezařazené.

Po dlouhém čekání se mi splnil jeden z mých velkých snů. Dostala jsem možnost odjet do Kolumbie na kávové plantáže. Toto pro mě byla jediná naprosto neprozkoumaná část (kromě zkušenosti s vlastním domácím kávovníkem), když jsem psala svou knihu. Můj sen se mi vyplnil a stálo to opravdu za to.

Díky sdružení Café de Colombia (s Juanem Valdézem v logu:))dostali všichni soutěžící a jejich doprovod možnost vyjet do nádherných koutů Kolumbie.

Výlet začal již ve 4:00 hodiny ráno místního času. Po mírném kolumbijském chaosu jsme dostali do rukou letenky a mohli vyrazit na plánovaný výlet.

Ze zaprášené, špinavé Bogoty následoval přesun letadlem do oblasti Perreira. Už z letadla jsme viděli, jak se nám krajina mění před očima. Nádherně zelená a šťavnatá krajina mě uchvátila na první pohled. Přes pracovní vytížení jsem doma ani moc nestíhala postřehnout jaro a po dlouhé zimě mi ta krásná zelená barva přírody přišla neuvěřitelná. Teplota v Bogotě obvykle bývá okolo 20°C, na plantážích o deset víc. Nezvyklá pro nás bylo ohromná vlhkost vzduchu.

Teréním autobusem, který toho myslím už hodně zažil, jsme z města Pereira přejeli do laboratoří Cenicafé. Kopcovatá krajina je posetá různorodou faunou a florou. Často narazíte na vysoké zvláštní stromy. Až později nám řekli, že je to tzv. Americký bambus. Tam, kde roste tento bambus se dobře daří i ostatním rostlinám. Bambus v sobě drží po dešti spoustu vody a postupně ji uvolňuje. Má tedy zásobu vody i do teplých dní. Kromě bambusu rostou všude kávovníky a banánovníky. Nedočkavě jsem sledovala každou plantáž po cestě a nemohla jsem se dočkat, až na nějaké zastavíme. Dočkala jsem se až později.

Laboratoře Cenicafé mimo jiné vyvíjí nové variety kávovníků, ale zkoumají také choroby a škůdce, které tyto rostlinky napadají. Díky moderním metodám šlechtí nové a odolnější odrůdy. Největší problémy mají kolumbijští farmáři s plísní listů a také s broučkem, který napadá kávové třešně. Nenápadně vleze dovnitř plodu, kde naklade larvy a narušuje kávová zrna .

Po obědě přešla naše skupina do spodní části Cenicafé, kde pěstují všechny možné druhy kávovníků. Caturu, bourbon, catui, liberiku, castilo… jako úplní kávoví paparazzi jsme fotili jeden kávovník za druhým. Některé z nich dokonce kvetly, některé měly i zelené a červené zralé plody. Květy tak nádherně voněly, výrazně připomínaly vůni jasmínu.

Poté nás čekal opět další přesun. Cestou jsem sledovala nádhernou krajinu a malé vesničky a města. Kolumbie je velmi chudá země, alespoň z toho pohledu, který jsem měla já. Většina kolumbijců má malé, polorozpadlé domečky, bez omítky a jakékoliv fasády. Některé vesnice působí až depresivně. Nemají okno, na kterém by nebyla mříž. Mříže mají úplně všude. Také nás hodně lidí před cestou varovalo, abychom si na své věci dávali pozor. Nenosili na sobě drahé věci, netelefonovali na ulici… Náš autobus dokonce doprovázela ozbrojená eskorta s kulomety. Vojáky a policii potkáte na každém rohu, i v maličkých vesnicích. V tomto ohledu jsem měla z Kolumbie smíšené pocity, na druhou stranu příroda mě tam naprosto uchvátila. Klidně bych vyrazila na několik dní jen tak na výlet skrz všechny ty kopečky poseté kávovníky, objevovat krásné ptáky a barevné rostliny.

Večer dostaly všechny naše skupiny pozvání na večeři do kávového parku. Ubytovali nás v luxusním hotelu Las Camelias. Ani se mi nechtělo věřit, že takové místo tam uprostřed džungle existuje. Kávový park Juana Valdéze je nejspíše velmi turistická záležitost. My jsme ho viděli jen za tmy, kdy nám v místním divadle předvedli tradiční kolumbijské tance. Poté nás lidé z kávového sdružení pozvali na moc dobrou večeři. Užili jsme si různé druhy masa, různé druhy pečených brambor a hlavně užasně chutné ovoce a zeleninu. Není nad právě utržený banán, nebo avokádo. Chutnají tam úplně jinak.

Druhý den nás čekal výlet přímo na plantáže, takže jsme ani nemohli dospat. Odvezli nás do města Buena Vista, vysoko v horách. Každá skupina dostala jeep a rozvezli nás na různé farmy.

Naší skupinu na Fincu La Tesalia. Farma byla jen maličká, na vysokém kopci. Kávovníky pěstuje místní farmář v podrostu banánovníků. Pěstovali tam druh kávy Castilo, kterou vyvinuli vědci v Cenicafé. Měli akorát po sklizni, přesto jsme našli i zralé kávové třešně. Po zajímavém výkladu přišlo na řadu sázení kávovníků. Všichni jsme si mohli zasadit svůj vlastní kávovník:)

Dále jsme navštívili plantáž San Alberto. Kávovníky tam zrovna kvetly. Voněly ale úplně jinak, než kávovníky z předešlého dne. Nad plantáží mají nádhernou kavárničku, kde pro nás připravili všechny možné kávy v chemexu, dripu, french presu… neodolala jsem a po několika dnech jsem tam asi jako jediná popíjela cappuccino. Seděla jsem na terase a vychutnávala si pohled na město a plantáže. Kávovníky byly úplně všude. Na této plantáži měli kávovníky staré asi 6-7 let. Byly vyšší, než já.

Na dalším úžasném místě nám ukázali zpracování kávy a její pěstování od semínka. Téměř všechny farmy využívají mokrý způsob zpracování. Nasbírané třešně zbaví slupky. Zrna namáčí několik hodin ve vodě, aby se zbavila lepivého a sladkého obalu. Poté kávu suší na slunci, zde nám ukazovali sušení na afrických postelích. Zrnka kávy na sobě mají ještě pergamenovou vrstvu. V průběhu sušení je důležité pravidelné prohrabávání, aby zrna uschla rovnoměrně a nezačala plesnivět.

Další zastávka následovala v laboratoři, kde probíhal tasting. Dostali jsme možost ochutnat různé kolumbijské kávy. Také nám ukázali kávy s různými defekty.

Oba dva dny utekly jako voda, měli jsme před sebou Mistrovství světa. Poprvé v zemi, která pěstuje a vyváží kávu.

Výlet na plantáže byl nádherný a nejradši bych takto cestovala celý týden. Snad se mi podařilo tu atmosféru přenést trochu i na vás. Nemohu se dočkat další příležitosti vyjet na plantáž, pokud se taková objeví.

Po dlouhém čekání se mi splnil jeden z mých velkých snů. Dostala jsem možnost odjet do Kolumbie na kávové plantáže. Toto pro mě byla jediná naprosto neprozkoumaná část (kromě zkušenosti s vlastním domácím kávovníkem), když jsem psala svou knihu. Můj sen se mi vyplnil a stálo to opravdu za to.

Díky sdružení Café de Colombia (s Juanem Valdézem v logu:))dostali všichni soutěžící a jejich doprovod možnost vyjet do nádherných koutů Kolumbie.

Výlet začal již ve 4:00 hodiny ráno místního času. Po mírném kolumbijském chaosu jsme dostali do rukou letenky a mohli vyrazit na plánovaný výlet.

Ze zaprášené, špinavé Bogoty následoval přesun letadlem do oblasti Perreira. Už z letadla jsme viděli, jak se nám krajina mění před očima. Nádherně zelená a šťavnatá krajina mě uchvátila na první pohled. Přes pracovní vytížení jsem doma ani moc nestíhala postřehnout jaro a po dlouhé zimě mi ta krásná zelená barva přírody přišla neuvěřitelná. Teplota v Bogotě obvykle bývá okolo 20°C, na plantážích o deset víc. Nezvyklá pro nás bylo ohromná vlhkost vzduchu.

4 komentářů

  1. Dan napsal:

    Peťo super. Taky bych hned někam vyrazil. Já loni viděl poprvé pěstovat kávovník na čajových zahradách v Darjeelingu.

  2. Luboš napsal:

    No paráda, skvělá zkušenost ! Ať se ti daří Petulko.

  3. Kačka ( BON-TRE) napsal:

    Krásný,kráááátký,četla bych dál…hned bych se tam jela podívat…držim palečky,ať brzo fotíš další plantáž….:-)

Zanechte komentář

Musíte být přihlášený/ná pro vkládání komentářů.